Mletí třísla pro zpracování kůží
Lidé od nepaměti využívali zvířecích kůží. Během tisíciletí se technologie jejich zpracování měnila a zdokonalovala. Řemeslo, zpracovávající kůže k dalšímu využití, se nazývá koželužství.
Koželužství
Při zpracování kůží je nutný vydatný zdroj vody. Město Třebíč, malebně rozložené v údolí řeky Jihlavy, bylo tedy od pradávna pro rozvoj koželužského řemesla ideálním místem. Surová stažená kůže se nejprve máčela a mechanicky zbavovala zbytků tuku a masa. Poté se prostřednictvím vápna zbavovala srsti. Vzniklá holina se louhovala za účelem změknutí. Teprve poté mohl koželuh přikročit k nejdůležitější části procesu zpracování – k činění. Kůže se podle následného využití činily kamencem, tukem, nebo tříslovinou. Celý proces zpracování kůží od máčení až po činění doprovází specifický zápach.
Zpracování kůry na tříslo
Větrný mlýn v Třebíči drtil stromovou kůru na tříslo, které bylo nezbytnou surovinou pro práci koželuhů. Nejvíce tříslovin potřebných k vyčinění kůží obsahuje kůra dubová. Použití třísla dodává kůži potřebné vlastnosti, jako je stálost, pružnost, tuhost a voděodolnost. Kůra na tříslo se získávala z 15-20letých stromů. Loupala se ze stojících kmenů, nebo se strhávala z pokácených stromů. Kůru bylo zapotřebí usušit, proto se ze sloupnutých dlouhých kusů stavěly panáky podobné snopům slámy. Vysušením ztratila kůra až padesát procent své váhy.
Mlýnská technologie
Vysušenou stromovou kůru dále zpracovával mlýn s mlecím zařízením. V třebíčském větrném mlýnu se nacházelo pět párů stoup na drcení kůry. Stoupy byly dřevěné trámky se zašpičatělým koncem, poháněné větrným kolem prostřednictvím hřídele a kladivovitým způsobem dopadající do jamek, naplněných suchou kůrou.
Schematické znázornění stoupy na drcení kůry:
Činění kůží pomocí třísla
Zpracování kůží pomocí třísla je náročný a dlouhý proces. Částečně upravené kůže se rovnaly do jam, zalévaly se tříslovinou a prosypávaly jemným tříslem. Po uplynutí určité doby se kůže přeskládávaly, aby tříslo proniklo do všech míst a záhybů. Celkem kůže ležely v jamách po dobu několika měsíců až let.
Použité tříslo sloužilo jako otop
Vyluhované tříslo místní obyvatelé kupovali od koželuhů, kteří je už nepotřebovali, a sušili je na ulicích a mezi domy. Používali je jako levný zdroj paliva na topení.